Šárovcova Lhota

Protože se zdálo, že obec Šárovcova Lhota bude za prusko-rakouské války roku 1866 díky své poloze – mimo rušné komunikace – ušetřena návštěvy nepřátelských vojsk, hledalo mnoho lidí z blízkých i vzdálených míst úkryt v okolních lesích. S nejnutnějším majetkem na zádech i na vozech se snažili zachránit vše, co jen mohli. S sebou brali osobní věci i dobytek. Snad jedině děti se radovaly z nečekaného dobrodružství.

Očekávání obyvatelstva se však nesplnilo. Pruské vojsko se Šárovcově Lhotě nevyhnulo. Táhlo tudy z Konecchlumí a Mlázovic dál, aby se 3. července 1866 střetlo u Hradce Králové s rakouskou Severní armádou.

Za škody, které Šárovcova Lhota za války utrpěla, byla později vyplacena částka 567 zlatých.

 

ustájení koní

ustájení koní

 

Historie obce

Obec Šárovcova Lhota leží 3 km jihozápadně od Lázní Bělohradu v nadmořské výšce 282 m n. m. Název obce je odvozen od jména jejího zakladatele Šárovce. Jeho poddaní byli na čas zbaveni daní, dostávali tzv. lhůtu. Od toho vznikl název Lhota Šárovcova. Obec byla založena již před r. 1230 za vlády Přemysla Otakara I. První spolehlivá zpráva je z roku 1518, tehdy prodali synové Jana Šárovce ze Lhoty dvůr, tvrz a ves Lhotu Janu Václavu Zahrádkovi z Černé. Jeho dcera se provdala za Adama Karlíka z Nežetic, pána na Holovousích. Avšak již roku 1543 přešel statek v držení Mikuláše Habartického z Habartic, r. 1544 na Arnošta Bruknara z Brukštejna, r. 1549 na Soběslava Miletínského z Pardubic. Ten před svojí smrtí r. 1563 odkázal Lhotu Gabrielu Klenovskému z Ptení, Čeňkovi Poličanskému a sestře Markétě z Veselí. Po nich byli majiteli statku bratři Aleš a Jiří Klenovští z Ptení. Ti r. 1567 prodali celý statek Jindřichu Smiřickému ze Smiřic. Později celé panství koupil jeho příbuzný Albrecht z Valdštejna, který pak Lhotu přenechal Anně Ostroměřské, rozené z Vojic. Po zavraždění Valdštejna byl statek zkonfiskován. V r. 1635 ho daroval Ferdinand II. svému komorníku Jakubovi Strozzimu ze Streitenthalu. Ten brzy zemřel a statek dostal jeho syn Petr, který byl ve válce s Turky smrtelně zraněn. Dle závěti obdržela panství jeho manželka Marie Kateřina, roz. hraběnka z Frankenberka. Po její smrti měl statek připadnout pražskému arcibiskupství, ale Berchtold Vilém z Valdštejna, majitel panství bělohradského, odkoupil pozemky a dvůr bez lesů. Sňatkem přešel dvůr na Jana Arnošta Schaffgotsche z Kynastu (nynější Ghojník v Polsku), po jeho smrti r. 1806 na vdovu Antonii Studničkovou. Roku 1818 přešel statek na Antonína ze Schilfriedu. Roku 1843 byl majitelem Alfons, hrabě z Aichelburgů. Jeho syn prodal panství v r. 1872 Maximiliánu z Domitzů, který ho r. 1883 zase prodal Anně, hraběnce z Assenburgů. R. 1908 přešel statek sňatkem na hraběcí rodinu Merkveldtovu. Po státním převratu byl zabrán Státním pozemkovým úřadem a r. 1923 rozparcelován.

Šárovcova Lhota měla v roce 1870 45 domů a 376 obyvatel. V roce 1870 se stavěla železniční dráha a 2. května 1871 projel obcí první vlak.

Z místních pamětihodností stojí za zmínku při cestě do Mlázovic barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1733, střed obce zdobí socha sv. Immaculaty (kolem r. 1740). V lese při cestě do Podhorního Újezda stojí kamenný kříž z r. 1736. Na rozcestí k Mlázovicům se nachází morový kříž z r. 1763.

 

Šárovcova Lhota - infotabule

Šárovcova Lhota – infotabule