Miletín

V Po nešťastné bitvě u České Skalice ustoupilo rakouské vojsko na pravý břeh Labe, a tak bylo jen otázkou času, kdy se objeví v Miletíně. V krátké době se kraj mezi Dubencem a Miletínem zaplnil vojáky. Do Miletína přitáhl rakouský III. armádní sbor pod vedením arcivévody Arnošta, který se ubytoval na zámku. Protože se předpokládalo, že nepřítel potáhne od Jičína na Bělohrad a k Miletínu, zřídili Rakušané u starého hřbitova a v rokli u „Penížka“ náspy. Na návrší kolem Miletína od Chroustova k „Tašemberku“ byla rozestavena děla.

V noci z 29. na 30. června přijel do Miletína saský král Jan a ubytoval se na náměstí v hostinci čp. 7. Okolo půl osmé ráno dorazila do města část I. armádního sboru ustupujícího od Jičína, jeden prapor od saské Stieglitzovy divize a dvě saské eskadrony jízdy. Asi o půl šesté večer začalo rakouské vojsko město opouštět a různými cestami mířilo k Hradci Králové. Odchodem vojska ztratili obyvatelé poslední zbytky jistoty a začali odcházet ze svých domovů. Před tím ale ukryli alespoň něco ze svého majetku. Krátce nato projelo městem několik pruských jezdců. Po zjištění, že zde není jediný rakouský voják, opět odjeli. Vzápětí se z lesa od Lázní a od Trotiny vyhrnulo velké množství nepřátelského vojska, které se ubytovalo v prázdných domech a stodolách. Na náměstí se začalo vařit. Velitel si nechal zavolat starostu Františka Rychteru a prvního radního Františka Lhotu, kteří zůstali k ochraně města doma, a žádal po nich potraviny. Pod pohrůžkou trestu bylo toto nařízení splněno. Dne 2. 7. 1866 o třetí hodině odpoledne přijel do Miletína posel s nařízením, aby vojsko táhlo směrem k Hoříněvsi. Již 4. 7. zřídili Prusové v domě čp. 4 lazaret, kam byli dopravováni zranění z bitvy u Hradce Králové. Zemřelí vojáci byli pohřbeni na nově zřízeném hřbitově. Po uzavření míru opustili Prusové Miletín, jen lazaret zůstal, dokud se vojáci neuzdravili. Dne 2. 11. se v Miletíně zastavil císař František Josef I. a u čp. 92 promluvil k zástupcům města.

 

HISTORIE OBCE

Ves, která vznikla v podhradí, se připomíná již v roce 1124. Od roku 1241 až do husitských válek byla v majetku řádu německých rytířů. Po bitvě u Hořic vtrhlo Žižkovo vojsko do Miletína a klášter pobořilo. Dalším majitelem byl Diviš Bořek z Miletínka. Jeho dědicové prodali Miletín Krušinům z Lichtenburka a ti roku 1520 Zikmundu Smiřickému ze Smiřic. Roku 1560 koupil Miletín společně s Poličany Jiří z Valdštejna, za něhož byla ves povýšena na město. Na místě původního vodního hradu byl za hrabat z Oppersdorfu v letech 1693-1701 postaven barokní zámek. Ten byl v roce 1847 empírově upraven. Zámek je obklopen anglickým parkem. V roce 1743 připadlo panství hraběnce Marii Anně Kolovratové, rozené Magniové, která se roku 1754 provdala za hraběte Ferdinanda Morzina.

Za sedmileté války bylo panství zpustošeno a miletínský zámek sloužil po celou dobu velitelům obou válčících stran. Poničené panství koupil v roce 1766 Josef Jan Sosnovec z Vlkanova, který dal zámek opravit a okolí vyzdobit několika barokními sochami. Za nevolnického povstání v roce 1775 došlo k vydrancování zámku. V roce1798 koupil panství ve veřejné dražbě trutnovský obchodník s plátnem Ignác Falge. Roku 1855 koupila Miletín Marie Thun-Hohensteinová a od ní roku 1881 kníže Alexandr Schönburg-Hartenstein. Posledními majiteli byly nakladatelské rodiny Šimáčků a Stýblů. Po roce 1989 se zámek vrátil do rukou rodině Stýblů.

Původně gotický kostel Zvěstování Panny Marie ze 13. století byl po požáru v r. 1846 regotizován a v r. 1899 na západní straně rozšířen. V předsíni jsou zasazené náhrobníky z r. 1557, 1585 a 1604. Samostatně stojící zvonice u kostela bývala snad vstupní bránou do hradu (kláštera) rytířů Jeruzalémských. V r. 1586 byla věž zvýšena. U zvonice stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1701, na náměstí mariánský sloup z r. 1735, tamtéž sv. Jiří od P. Jiříčka z r. 1892 a pomník K. J. Erbena od J. Říhy z r. 1901. V zámeckém dvoře stojí sv. Notburga a Linhard z pol. 18. stol; nad městem při silnici k Hořicím zase sv. Gothard z r. 1731, při silnici k Miletínku sv. Linhart z r. 1772 a při cestě k Chroustovu P. Marie z r. 1811. V pravém zadním rohu miletínského hřbitova značí dřevěný kříž s plechovou tabulkou společný hrob sedmi pruských a jednoho rakouského vojáka, kteří zemřeli v miletínském lazaretu za prusko-rakouské války roku 1866. Gotikizující pískovcový náhrobek v pravém zadním rohu připomíná manžele Peterovy, kteří se v roce 1866 stali obětí cholery.

 

V Královéhradeckém kraji se nachází několik zajímavých bojišť z prusko-rakouské války roku 1866, která měla s konečnou platností vyřešit spor o vedoucí roli v tzv. Německém spolku. Ten byl založen po porážce císaře Napoleona I. jako volný svazek, čítající 31 německých států a 4 svobodná města. Tato bojiště jsou unikátním souborem vojenské funerální architektury čítající více než 1 400 památníků, kde se nachází také několik vojenských muzeí. Na bojištích je zřízeno 10 naučných stezek a cyklotras, které jsou součástí projektu VIA BELLI 1866. Ten realizuje Komitét pro udržování památek z války roku 1866 se sídlem v Hradci Králové. Většina stezek je zpracována také v polském a německém jazyce.

 

Miletín - infotabule

Miletín – infotabule