Jeřice

Ve svátek sv. Petra a Pavla 29. června 1866 prohrál rakouský IV. armádní sbor bitvu u Svinišťan a jednotky X. sboru sváděly ústupové boje u Dvora Králové nad Labem. Rakouský I. armádní sbor, ustupující od Mnichova Hradiště a královský saský armádní sbor byly u Jičína napadeny ze dvou směrů I. pruskou armádou v síle 3 armádních sborů. Tato bitva, stejně jako předchozí u Trutnova, Náchoda a České Skalice, nebyla pro rakouské zbraně úspěšná a jednotky v chaosu ustupovaly k Miletínu. Tam se měla soustředit celá rakouská Severní armáda a tam měla být také svedena rozhodující bitva. Další vývoj situace koordinovaný postup všech tří pruských armád ze tří směrů od Trutnova, Náchoda a Jičína – však přiměl polního zbrojmistra Ludvíka Benedeka, aby svá vojska přesunul k Hradci Králové. Zde 3. července 1866 proběhla rozhodující bitva celé války.

O Jeřicích a dění v obci za prusko-rakouské války roku 1866 se do dnešní doby nezachovaly žádné zprávy. Je však pravděpodobné, že obcí procházely tisíce pruských vojáků, kteří postupovali od Hořic k říčce Bystřici mezi Cerekvicí n. B. a Sadovou.

 

sběr raněných

sběr raněných

 

 

Historie obce

Obec Jeřice leží na říčce Bystřici, asi 6 km jihovýchodně od Hořic ve výšce 279 m n. m. Původní pojmenování Gerziczie, se postupně měnilo na Jerziczye až k dnešnímu názvu. První zmínka je z roku 1369. V této době patřila jeřická tvrz Mrzákovi a Zdeňkovi z Jeřic. Jihovýchodně od vsi leží uprostřed parku barokní zámek z konce 17. století, budovaný Marií Magdalénou a Janem Hilprandtovými a dostavěn za jejich nástupců. Jedná se o jednopatrovou stavbu na čtvercovém půdoryse s mohutnou polygonální věží na severovýchodě, a s arkádami na pilířích v nádvoří. R. 1748 koupil jeřický statek společně se 4 dalšími vesnicemi Jan Daniel z Gastheimu, jehož manželkou byla Marie Terezie z Paaru. Po jejich smrti zdědil panství Jan Václav Paar. V roce 1873 zakoupil jeřický velkostatek spolu se zámkem baron Karel Gargen. Za něho v roce 1886 zámek vyhořel, ale téhož roku byl opraven. V roce 1887 se stal novým majitelem velkostatku a zámku továrník Josef Haney z Rokytnice. Ten jej prodal v roce 1924 Josefu Voženílkovi z Předměřic. V současné době je majitelem zámku a přilehlé zemědělské farmy Jaroslav Horák z Černilova, vnuk Josefa Voženílka.

Na severním okraji obce na mírné vyvýšenině uprostřed hřbitova stojí kostel sv. Máří Magdalény. Původně gotický kostel byl r. 1787 barokně přestavěn. Opodál stojí zděná zvonice z 2. pol. 18. stol. U zámku stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1724, ve vsi sv. Jan Nepomucký z r. 1726. Socha sv. Floriána na návsi je lidovou prácí od F. Lukeše ze Skály z r. 1870. Velké mohylové pohřebiště lužické kultury ze střední doby bronzové, (1000 let př. n. l.) bylo objeveno v trati „Třešňovka“ (1,5 km SV od vsi). Je to chráněná archeologická památka.

 

Pruská armáda

V roce 1866 se pruská armáda členila do čtyř armád, z nichž první tři operovaly proti Rakousku. Operačním svazkem byl armádní sbor – proti Rakousku jich stálo 8 a půl tzv. provinčních a jeden sbor zeměbrany.  Pruská pěchota se skládala z 81 pluků; 9 gardových, 12 granátnických s čísly 1-12, 52 řadových pluků s čísly 13-32 a 41-72 a 8 střeleckých pluků s označením 33-40. Všechny pěší pluky měly 3 prapory a jeden prapor náhradní. Prapor se dělil na 4 setniny po 3 četách. Válečný stav pěšího pluku o třech praporech čítal 69 důstojníků, 9 úředníků, 3 098 mužů 120 koní a 16 povozů.

Výstroj pruských pěšáků sestávala z tmavších šedých kalhot s červenou lemovkou a z blůzy temně modré barvy s červeným egalizačním vyložením na stojatých límcích. Příslušnost k armádnímu sboru a jednotce se rozeznávala podle barvy nárameníků, na kterých byla vyšita čísla pluků (na červených žlutá, na ostatních červená). Knoflíky byly žluté a ploché, u části gardové pěchoty bílé. Jako pokrývka hlavy sloužila typická pruská „pickelhaubna“ – kožená přílba s kovovým žlutým resp. stříbrným hrotem, podbradníkem a pruskou orlicí v různých úpravách a dvou barvách pro jednotlivé druhy vojska. Fyzilíři (střelci) tvořili lehkou pěchotu pruské armády a od granátníků a mušketýrů (řadové pěchoty) s bílým výstrojním řemením s opaskem se odlišovali řemením černým.

Výzbroj pruské pěchoty tvořila zezadu nabíjená puška systému Dreyse vz. 1841 (tzv. jehlovka) s trojhranným bodákem. Fyzilíři používali kratší pušku vz. 1860 stejného systému se sečným nožovým bodákem. Vojáci byli dále vyzbrojeni několika různými typy tesáků, převážně však vz. 1852 nebo vz. 1864. Poddůstojníci kromě fyzilírů nosili poddůstojnické šavle, štábní důstojníci a generálové pak kordy.

Pruské myslivecké jednotky se skládaly z 8 řadových mysliveckých praporů, 1 gardového mysliveckého praporu a sboru jízdních myslivců, které byly přiděleny jednotlivým armádním sborům. V roce 1866 každý myslivecký prapor postavil jednu náhradní setninu a jeho početní stav byl 22 důstojníků, 3 úředníci 1 030 mužů, 40 koní a 10 povozů. Pruský myslivec byl vystrojen do tmavězeleného červeně lemovaného kabátce s červenými výložkami a nárameníky s číslem praporu a dále do šedých kalhot. Řemení bylo černé. Na hlavě nosili černou koženou čáku s podbradníkem a pruskou orlicí. Vyzbrojeni byli tesákem vz. 1857 a zkrácenou karabinou systému Dreyse vz. 1854 s vysouvacím bodákem.

Jezdectvo pruské armády se v roce 1866 skládalo z 10 kyrysnických, 13 husarských, 10 dragounských a 15 hulánských pluků členěných zpravidla do 4 eskadron. Kyrysníci a huláni tvořili těžkou jízdu, husaři a dragouni jízdu lehkou. Válečný stav jezdeckého pluku čítal 23 důstojníků, 4 úředníky, 650 mužů, 704 koní a 7 povozů.

V roce 1866 se pruské dělostřelectvo dělilo na 8 řadových brigád a jednu gardovou, které byly složeny z polního a pevnostního pluku o 4 oddílech se třemi pěšími a jednou jízdní baterií. Každá baterie čítala 6 děl. Pluk tedy měl k dispozici 96 čtyř respektive šestiliberních děl různých typů, včetně zastaralých nedrážkovaných hlavní.

 

Jeřice - infotabule

Jeřice – infotabule