Hořice – náměstí

Město Hořice leží mimo bojiště u Hradce Králové. Přesto velmi utrpělo obrovskými průtahy vojsk obou válčících stran a navíc zde bylo umístěno velké množství raněných vojáků. První ranění sem přibyli již 29. června 1866 po bitvě u Jičína. Následujícího dne tudy ustupovaly od Jičína oddíly rakouského I. armádního sboru a saské vojsko. Tehdy do Hořic zavítal i saský korunní princ Albert. Dne 1. července 1866 se městem již valila I. pruská armáda. Po bitvě u Hradce Králové (3. 7. 1866) bylo do města přivezeno 7 600 raněných a dne 3. července se tu usídlil pruský hlavní stan. V době od 5. července do 28. srpna zemřelo v hořických lazaretech celkem 328 vojáků, z nichž bylo 227 Rakušanů, 90 Prusů, 6 Sasů a 5 vojáků neznámé příslušnosti. Většina z nich je pochována na hřbitově u kostela sv. Gotharda.

Na severním okraji města se nachází židovský hřbitov, kde jsou pomníky rakouského četaře Hirsche Probera a civilní oběti bitvy J. Rubina z Dohaliček, který byl ve věku 77 let zabit zbloudilou kulkou. Pochován je tam také MUDr. Vít Levit, který o raněné v roce 1866 pečoval. Další pomníky vojáků se nacházejí na starém hřbitově u kostela sv. Gotharda.

 

lazaret 1866 - amputace

lazaret 1866 – amputace

 

Děkanský chrám Narození P. Marie z let 1741-1748, postavený podle plánů K. I. Dietzenhofera, sloužil v roce 1866 nejprve k internování rakouských zajatců a později zde byl až do 18. července umístěn lazaret. Za kostelem stojí fara (čp. 2), v níž se ubytoval velitel pruské I. armády princ Bedřich Karel. Dům čp. 164 v horní části náměstí (západní strana), patřil v r. 1866 městskému lékaři Vítu Levitovi. U něho bydlel pruský generál Fransecky, velitel 7. pěší divize. Dům čp. 157, stojící rovněž na náměstí, se proslavil tím, že když večer po bitvě hledal pruský kancléř Otto von Bismarck v přeplněném městě nocleh, spadl v průjezdu domu do fekální jímky. Po bitvě u Hradce Králové se na místním zámku ubytoval pruský král se svým doprovodem. Zámek sloužil v r. 1866 jako lazaret.

 

kyrysník

 

Historie města

Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné. První písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1143 v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice poddanským městečkem. Hospodářský vzestup nastal v 2. polovině 16. století za vlády Smiřických. Po Bílé hoře připojil hořické panství ke svým statkům frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti daroval císař Ferdinand II. r. 1635 panství Hořice hraběti Jakubu Strozziovi za jeho zásluhy v bojích s Turky. Jeho syn Petr Strozzi odkázal výnosy z panství Hořice na zřízení nadace pro invalidní důstojníky a vojáky. Invalidovna však nebyla postavena v Hořicích, ale v Praze. V Hořicích byla postavena až v letech 1930-1934 pro vojenské vysloužilce z 1. světové války.  Na jižní straně Náměstí Jiřího z Poděbrad stojí pseudogotická radnice z r. 1872, která je dílem Františka Poličanského. Stojí zde i reprezentační kamenná stavba městského muzea, dílo Františka Karažeje z r. 1877. V Riegrově ulici severně od náměstí se nachází jednopatrová budova zámku (čp. 1) s erbem Strozziů nad vchodem. Zámek je z 2. poloviny 16. stol. (upravován v 18. a 19. stol.).  Na nádvoří se dochovaly zbytky původní kamenné tvrze ze 14. století.

 

Hořice - infotabule

Hořice – infotabule