Máslojedy

3. července 1866 se obec Máslojedy a zejména nedaleký les Svíb staly místem těch nejkrvavějších bojů. Na začátku boje o Svíb stála jihovýchodně od obce pouze brigáda Brandensteinova (pěší pluky č. 12 a 26 a prapor polních myslivců č. 27 a baterie č. 4 dělostřeleckého pluku č. 4) ze IV. rakouského armádního sboru. Její baterie, postřelující Prusy u Benátek, byla umístěna u křižovatky západně od vsi společně se dvěma bateriemi od sborové zálohy.

Po 8. hod. ráno zasáhly do boje o les i pěší jednotky této brigády. Poblíž Špryňarova statku (čp. 55) stál na pláni „U hradecké silnice“ štáb IV. armádního sboru, kde byl asi v 9 hod. zraněn brigádní velitel Brandenstein.

Ve stejnou dobu se do palby zapojily další dvě baterie od sborové zálohy a o hodinu později další dvě baterie. Mezitím se rozvinuly do bitevní formace zbývající tři brigády IV. sboru. Nejprve zasáhla do boje Fleischhackerova (pěší pluky č. 6 a 61, myslivecký prapor č. 13 a baterie č. 2 dělostřeleckého pluku č. 4) a po té i Poeckhova brigáda (pěší pluky č. 37 a 51, myslivecký prapor č. 8 a baterie č. 3 dělostřeleckého pluku č. 4). Brigáda arcivévody Josefa (pěší pluky č. 67 a 68, myslivecký prapor č. 30 a baterie č. 4 dělostřeleckého pluku č. 4) tvořila sborovou zálohu. V 9,30 hod. zranil velitele sboru podmaršálka Festeticse, stojícího na výšině západně od Máslojed, pruský dělostřelecký granát. Kolem 9,40 hod. byl již takřka celý svíbský les v pruských rukou.

 

arcivévoda Josef

 

V 10 hod. stálo v palbě od Máslojed proti Svíbu celkem devět baterií, z toho čtyři jižně a pět severně od cesty vedoucí z lesa do obce. V té době byl vydán Poeckhově brigádě rozkaz k útoku. Plukovník Poeckh předjel před své jednotky (4 prapory + 2 prapory od VIII. sboru), ukázal k lesu a zvolal: „Tam je les, dojděte si do něj pro Tereziin řád!“. Brigáda minula jižní okraj obce, prošla mezerou mezi děly a pokračovala v postupu proti Svíbu. Při svém postupu lesem byla však napadena dvěma prapory pruské 8. pěší divize, které sem byly na poslední chvíli vyslány k podpoře vyčerpaných praporů 7. pěší divize generálporučíka von Fransecky. Rakouské jednotky byly v chaosu obráceny na ústup. V 11 hod. vybídl generál Mollinary, v tuto dobu velící IV. sboru, generálmajora Württemberga, aby protiútokem odlehčil ustupujícím jednotkám Poeckhovy brigády. S téměř půlhodinovým zpožděním vydal velitel rakouského II. armádního sboru podmaršálek Thun rozkaz, aby Saffranova brigáda (pěší pluky č. 64 a 80, prapor polních myslivců  č. 11 a baterie č. 3 dělostřeleckého pluku č. 2) vstoupila do Máslojed a podpořila Württembergovu brigádu (pěší pluky č. 47 a 57, myslivecký prapor č. 20 a baterie č. 4 dělostřeleckého pluku č. 2). Do boje se zapojily také obě brigádní dělostřelecké baterie.

Na jihozápadním okraji obce, nejblíže Svíbu, u silnice do Čistěvsi stojí usedlost čp. 55 (tzv. Špryňarův statek), v jejíž blízkosti stály rakouské baterie, které byly zcela zničeny pruskou dělostřelbou. Do zdí obnoveného statku majitelé zasadili celkem 9 dělových projektilů a rovněž původní pamětní desku.

 

Josef Volf

Autor drobného díla Vzpomínky na válku roku 1866 se narodil 9. února 1860 v Máslojedech. V osmnácti letech se nechal dobrovolně odvést k zásobovacímu sboru do josefovské pevnosti především proto, aby byl chráněn před válečnou hrozbou, kterou v roce 1866 jako malý chlapec na vlastní oči poznal.

V roce 1881 se po návratu z vojenské služby oženil a začal hospodařit v usedlosti č. 29 v Máslojedech. Z devíti dětí, které se jeho ženě narodily, dospělo pouze 5 synů. Josef a Jan zemřeli v I. světové válce a Václav, pozdější divizní generál, byl popraven v Berlíně na konci roku 1942. Josef Volf se veřejné práci začal věnovat po odchodu na zasloužený odpočinek v roce 1919. Tehdy předal svůj statek a hospodářství svému synovi Karlovi.

Velikou péči věnoval Josef Volf zachování a udržování památek na bojišti z roku 1866, působil též jako průvodce mnohých tuzemských i zahraničních turistů. Se zápalem jemu vlastním provázel mnohé návštěvníky významnými místy bojiště u Hradce Králové a podrobným výkladem jim objasňoval jednotlivé fáze bitvy.

Volf nejdříve vydal knihu o prusko-rakouské válce roku 1866 s názvem „Vzpomínky na válku 1866“. Její první vydání vyšlo v roce 1925 a druhé o dva roky později. V roce 1932 vyšla Josefu Volfovi kniha „Paměti starého českého sedláka“. Pro Máslojedy vedl také obecní kroniku. Ve 20. letech 20. století se podílel na znovuobnovení Spolku pro udržování pomníků na bojišti královéhradeckém z roku 1866 se sídlem v Hradci Králové. Vyvrcholením činnosti spolku ve 30. letech 20. století bylo postavení Válečného muzea na Chlumu, jehož iniciátorem byl právě Josef Volf, v té době člen Spolku pro udržování válečných památek na bojišti královéhradeckém. Budova muzea zřízená díky darům členů spolku a jejich příznivců, byla slavnostně otevřena 3. července 1936 u příležitosti 70. výročí bitvy. Písmák Josef Volf, znalec bojiště a autor publikace o něm, žil v čp. 29 (dnes 49). Na domě je pamětní deska divizního generála Václava Volfa.

Josef Volf zemřel v lednu roku 1937 a je pohřben v nedaleké Hořiněvsi.

 

pomníky v Máslojedech

 

STAVEBNÍ PAMÁTKY Z VÁLKY ROKU 1866 V MÁSLOJEDECH

U komunikace vedoucí podélně vsí stojí téměř ve středu obce bývalý hostinec „U české lípy“ (č. 1), kde v den bitvy poobědval pruský korunní princ. V lazaretu v čp. 48 zemřel kadet hrabě Gatterburg. V zahradě má být hromadný hrob.

Za bitvy 1866 vniklo na dvůr 13 rakouských husarů, vedených důstojníkem, a zavřeli za sebou vrata. Po chvíli do nich začala ze silnice střílet pruská pěchota, husaři přeskákali plot u studny a vjeli do zahrady. Důstojník se odtrhl a přeskakoval plot u zahrádky položené podél silnice a byl i s koněm při skoku zastřelen. Údajně je na tomto místě pohřben i se svým koněm. Po bitvě byl v usedlosti zřízen lazaret. Stará část domu  měla původní dřevěnou podlahu,  po desítky let potřísněnou téměř nesmytelnými krvavými skvrnami.

V sv. části obce najdeme usedlost čp. 13 „Na Zámečku“. Ve světnici domu zastřelil pruský vojín rakouského vojáka, který neodhodil ihned po vojínově vniknutí do místnosti svoji pušku.

Proti Volfovu domu stála usedlost čp. 28, zbořená v padesátých letech, kde v zahradě za stodolou došlo k boji muže proti muži a nacházel se zde později hrob. V okolních polích směrem k Chlumu a Hořiněvsi je množství dnes již rozoraných neoznačených hrobů.

 

Máslojedy - infotabule

Máslojedy – infotabule