Sadová

V ranních hodinách 3. července 1866 postupovala od Milovic k Sadové pruská 8. divize generálporučíka von Horna. Jakmile pruský předvoj dosáhl výšin u Dubu, vydal velitel 1. armády princ Bedřich Karel rozkaz k útoku proti Bystřici. Bylo to druhé místo, kde propukla osudná bitva. Ze svých postavení u Lípy postřelovali rakouští dělostřelci postupující pruské jednotky. U cihelny, ležící před obcí, došlo k první srážce s předsunutými jednotkami rakouské brigády plukovníka Procházky (pěší pluk č. 13, IV. prapory pěších pluků č. 55 a 56, kombinované prapory polních myslivců č. 33 a 34 a baterie č. 6 dělostřeleckého pluku č. 8) od III. armádního sboru. Rakušané před Prusy zvolna ustupovali k vybudovaným postavením u Lípy. 8. divize přešla Bystřici a její část zahájila postup proti lesu Skalce, který se nachází severovýchodně od obce. Pruské kolony, postupující od Sadové, se ocitly v prudké rakouské dělostřelbě. Přesto se jim podařilo dosáhnout lesa Holá a Horních Dohalic. V tomto postavení byla pruská divize genpor. von Horna nucena odolávat několik hodin rakouské kanonádě. Tři pruské baterie, přidělené k 8. pěší divizi, zaujaly postavení u lesa Skalky. Rakouská děla je ohrožovala natolik, že musely změnit své pozice. Situace v tomto úseku bitvy začínala být pro pruské zbraně kritická.

Pruský princ Bedřich Karel proto nasadil po 12. hod. do boje své poslední zálohy. Mužstvo 6. divize, které přešlo u Sadové říčku Bystřici, odložilo přilby i tornistry, a postupovalo za hřímavého volání „Sláva králi!“ do boje. Pluky této divize posílily značně vyčerpané oddíly stojící u lesa Holá, avšak zvrátit dosavadní vývoj bitvy na pruskou stranu se jim nepodařilo. Rozhodující obrat zde nastal teprve až odpoledne příchodem pruské 2. armády korunního prince Bedřicha Viléma od severu.

V hostinci, dnes pojmenovaném „U kanonýra Jabůrka“, byl po bitvě zřízen lazaret, kde bylo ošetřeno velké množství pruských i rakouských vojáků. Mnozí však svým zraněním podlehli a na nedalekém hřbitůvku nalezli místo svého posledního odpočinku.

V pamětní knize obce Mžany je Sadová zmíněna v souvislosti s místním cukrovarem: „Mžanský rolník Martin Zámečník pozoruje na Hůrce v Nechanicích bitvu, hlavně na komín u cukrovaru v Sadové vyhlížel a co horlivý pěstitel cukrovky o komín ten velkou starost měl. Komín ten, ač ranou z děla zasáhnut, předce obstál.“

 

princ Bedřich Karel

princ Bedřich Karel

 

Památky Z ROKU 1866

Při silnici I. třídy č. 35 Hradec Králové – Jičín, před hostincem „U kanonýra Jabůrka“ je malý vojenský hřbitůvek, na kterém stojí pomníky ev. č. 8, 162 – 167 a 229. Pomník ev. č. 8 stojí na hrobě pruského poručíka Gebharda Ganse šlechtice zu Putlitz od 6. pomořanského pěšího pluku č. 49. Jedná se o antikizující pískovcový pomník věnovaný důstojníky a úředníky pluku.

Památka ev. č. 162 – mohutný pískovcový kvádr s antikizující plastickou výzdobou z téhož materiálu. Na vrcholu pomníku leží krátký řecký meč a vavřínový věnec, na němž je umístěna achajská přilba. Pomník patří pruskému pplk. Hermannu von Pannewitzovi. Věnován rodinou.

Pomníky ev. č. 163 – 167 jsou pískovcové typové pyramidy. Pomník ev. č. 163 je věnován šesti vojákům, další  ev. č. 164 připomíná devět padlých rakouských a pruských vojáků, ev. č. 165 a 166 jsou věnovány pěti rakouským a pruským vojákům a ev. č. 167 připomíná dva padlé vojáky. Všechny tyto pískovcové pyramidy byly věnovány pruským řádem johanitů.

Pomník ev. č. 229 je malá pískovcová typová pyramida čtyř pruských dělostřelců, věnována rovněž pruským řádem johanitů.

 

pomníky v Sadové r. 1900

pomníky v Sadové r. 1900

 

Kronika

V pamětní knize obce Mžany zmínil kronikář i obec Sadovou v souvislosti s válkou roku 1866 takto: „Tuším, okolo 20. června, objevilo se u cihelen sadovských oddělení hulánů a zároveň zahostil se také mezi obyvatelstvem postrach všeobecné zděšení. Velmi dobře slyšeli jsme hřímající děla u Skalice a pozorovali dým z požehnutých stavení vycházející.

Každá rána vzbudila v srdcích našich obavu, že jí namířeno na život našich krvácejících synů.

Zvláště panovalo všeobecné zděšení po bitvě u Jičína, a lidé odtamtud se utekli, různých strašných pověstí o Prušácích roztrušovali a zejména, že prý Prušák mladší mužstvo v Čechách, kam přijde, mocí do svých válečných šiků řadí.

Poslouchal jsem hovor vojínů táhnoucích po bitvě u Jičína silnicí přes Hořice k Sadové a vyrozuměl jsem, že si velmi na pruskou rychlopalbu stěžují, a bylo mi lze vyčísti jim z obličeje kleslého ducha, následku to vítězného postupování vojsk pruských.

V den dušiček, totiž 2. listopadu 1866, v který den každý svých zesnulích milých zpomíná, zpomenul též nejmilostivější panovník náš císař František Josef svých dne 3. července na bojišti u Sadové padlých synů a bojiště navštívil. Obyvatelstvem všady srdečně uvítán projížděl válečné pole.“

 

Sadová - infotabule

Sadová – infotabule