Nechanice

V předvečer bitvy u Hradce Králové 3. července 1866, v literatuře též uváděné jako u Sadové nebo Chlumu, stál ve Starých Nechanicích saský 8. pěší prapor a v Nechanicích jedna eskadrona jízdy a 7. pěší prapor. Přední stráže byly posunuty daleko před město. Tyto jednotky patřily k saskému armádnímu sboru korunního prince Alberta, spojenci Rakouska v konfliktu s pruským králem o vedoucí postavení v tzv. Německém spolku.

V 8 hod. dosáhl předvoj generálmajora von Schoelera od pruské Labské armády, vedené generálem pěchoty Herwarthem von Bittenfeldem, říčky Bystřice. Zde na jednom ze tří míst začala osudná bitva. Saský 7. pěší prapor ustoupil na východ a 8. pěší prapor vyklidil před Prusy Staré Nechanice. Zbořil přitom most přes Bystřici a zachytil se v Nechanicích, kde se téměř celou hodinu udatně bránil fyzilírskému praporu pruského 28. pluku. Na kopci u hřbitova (nyní Štrosovy sady) stála jedna saská baterie, která vydatně podporovala svou pěchotu. Sasové nemohli dlouho vzdorovat stále sílícím pruským jednotkám 14. pěší divize generálporučíka von Münster-Meinhövela a ustoupili přes Lubno k Popovicím a dále k Probluzi. Dva saské husarské pluky č. 7 a 11 se ještě pokusily zdržet Prusy, rozvinující se východním směrem, ale značně utrpěly palbou pěchoty a musely se také stáhnout. Pruský přechod Bystřice probíhal velmi zvolna, protože jej zdržovala oprava poškozeného a budování nového mostu přes říčku. Teprve v 9,30 hod. překročily první prapory 15. pěší divize generálporučíka von Cansteina vodní tok a až do 11 hod. trvalo, než se shromáždily. Po přímém rozkazu pruského krále Viléma I. nařídil generálporučík von Bittenfeld 14. divizi útok přes Lubno proti Probluzi. 15. divize byla odeslána přes Hrádek proti Hornímu Přímu. Ohnisko bojů v tomto prostoru se tak posunulo více na východ.

 

Sasové u Nechanic

Sasové u Nechanic

 

Po bitvě bylo v okresním domě zavřeno mnoho zajatců a další (asi 800) byli internováni v parním mlýně. V kasárnách finanční stráže drželi pruští vojáci 28 rakouských a saských důstojníků. Po sebrání raněných na bojišti bylo 4. a 5. července zřízeno v Nechanicích a jejich okolí 7 lazaretů pro těžce a 13 pro lehce raněné vojáky. Z 2 746 ošetřených mužů zemřelo 246 rakouských, 118 saských a 201 pruských vojáků, kteří byli pohřbeni na bývalém pastvišti u bažantnice poblíž osady Komárov. Jako lazaret sloužil například kostel Nanebevzetí P. Marie, fara, hostince a domy na náměstí.

 

Památky z roku 1866

Na náměstí v Nechanicích stojí u zdi kostela pomník ev. č. 242. Pískovcový jehlanec všeobecného věnování všem vojákům padlým v obvodu města. Zřízen Komitétem 1866. Na starém hřbitově (nyní Štrosovy sady) stojí pomníky ev. č. 77 – 80. Památka ev. č. 77 je mramorový jehlancový pomník rakouského mjr. Ernesta Höfferna rytíře von Saalfelda od 5. praporu polních myslivců, věnován rodinou roku 1866. Pomník ev. č. 78 je pískovcový kvádrový pomník pruského setníka Rudolfa von Bolschwinga od 7. westfálského pěšího pluku č. 56. Věnován plukem roku 1866. Další památka ev. č. 79 je pískovcový kvádrový pomník pruského nadporučíka a plukovního pobočníka Reinholda von Massenbacha od 3. westfálského pěšího pluku č. 16. Věnován rodinou. Památka ev. č. 80 je pískovcový kvádrový pomník rakouského setníka Wilhelma Rebentische od 74. pěšího pluku. Věnován rodinou. Tyto pomníky byly v roce 2004 zrestaurovány.

 

generálporučík von Canstein

generálporučík von Canstein

 

Kronika

V pamětní knize města Nechanice se k válce roku 1866 krom jiného píše: „Dne 30. června 1866 přibyl do Nechanic jeden oddíl zavazadel hlavního stanu Benedekova, který se v Nechanicích rozložiti měl, vyhledávalo se nejpříležitější místo k rozložení tohoto oddělení v suchu a při vodě, vedl je purkmistr A. Čerych silnicí přeloučskou za město k parní pile v Kunčicích, kde se suchá louka s malým rybníčkem nachází zrovna při silnici.

Dne 3. července 1866 ráno asi o 7. hodině bylo opět vše živo v městě, Sasi vydávali chléb a maso pro vojíny k vaření, jízda jezdila, napájeli koně přes město do řeky Bystřice bez kabátů a seděli jedině na dekách při hlučném zpěvu. Ledva však s koňmi do vody přišli, vyjde rána z děla a Prusi byli u Nechanic. Tu nastal hrozný zmatek, jízda uháněla zpátky do ležení se oblékati, veškerá pěchota vyburcována poplachem do zbraně, v té chvíli přibyli rakouské husaři do města a boj započal.

Mezi lidem nastal ukrutný strach a útěk z domu. Každý popadl peřinu na záda a dítky do ruky a utíkal do pole. Když však kulky okolo něho pršely, navrátil se zpět, aby se ve svém domě někde ukryl.

Okolo poledne 3. r. t. přibyl do Nechanic lehký pruský lazaret, však bez lékaře, s toliko tak zvaným inšpektorem a dvouma pomocníky, kteří obstarávali místa pro raněné, které se jedním tahem do města snášeli a vozili. Místnosti veškeré v městě byly přeplněny, pokoje úřadníků a veškerých měšťanů, krámy s loketním zbožím, okresní dům, kostel, fara – všady dveře zotvíraný a raněnými naplněno; nařikání raněných bylo hrozné, v těch nejmenších chatrčích a jizbách bylo jich plno po zemích. Síly lékařské nestačovaly, a tu převazovali raněný pruští důstojníci a i též v tom známější vojínové.

Okolo 5 hodin odpoledne přišli první zajatí rakouský a saský vojínové do Nechanic, pohled na jich tvář byl strašný, celí posekaní, blátem umazaní, vyhlíželi jako v zoufalství, několik saských důstojníků, kteří ráno ještě v Nechanicích na ležení byli, byli též mezi nimi.

Mimo zuřící války zastihla nás také v tom roce cholera, některé obce v okresu utrpěly značné ztráty, v městě Nechanicích šťastně sme ještě takovým pádům ušli, ačkoliv se nechalo předzvídati, že snad všechny nakažlivou nemocí zajíti musíme, jelikož se denně několik vozů pokrváceného sena, slámy a obvazadel z nemocných z města do bahen dováželo, pomýšleno tehdy na prostředek k zachránění zkažení povětří z tak nakažlivých látek. Přehradila se řeka Bystřice a pustila přes luka příkopem k městu, aby tak okolo města tekouce veškeré výhozky z lazaretu poraněných sebou vzala, a přičítá se jen tomu prostředku, že se tak strašné nemoci uchránilo.

Na poli u Staré hůry byly ztyčený celty, kde se nemocné, tj. raněné léčili, když v městě dosti místa nebylo; jeden celt byl výhradně pro nemocné na choleru určený; když se totiž nějaký pád stal, že cizí vozkové takovou nemoc dostali, odvezli se do celtu k tomu určenému, z nichž, když zemřeli, vše spáleno a kamenicí polito bylo.“

 

Nechanice - infotabule

Nechanice – infotabule