Mžany

Mžany se 3. července 1866 staly místem nástupu části pruských jednotek proti postavení rakouské Severní armády, soustředěné v okolí nedalekého Chlumu. Za výšinami u Dubu, Mžan a Suché se pruské vojsko řadilo od ranních hodin 3. července 1866 k útoku přes Bystřici na Mokrovousy, Dohalice, Dohaličky a Sadovou. Pruská 4. pěší divize generálmajora Herwartha von Bittenfeld II. postupovala od Bříšťan směrem ke Mžanům a již v 7,30 hod. obec obsadila. Rakouské přední stráže vyčleněné z jednotek brigády plukovníka von Procházky (pěší pluk č. 13, IV. prapory pěších pluků č. 55 a 56, kombinované prapory polních myslivců č. 33 a 34 a baterie č. 6 dělostřeleckého pluku č. VIII.) od III. armádního sboru arcivévody Arnošta zatím zvolna ustupovaly. Rakouská baterie Procházkovy brigády, stojící u severozápadního cípu lesa Holá, vypálila první dělovou ránu bitvy ve chvíli, kdy se pruský 4. hulánský pluk přidělený ke 4. divizi rozjel do údolí Bystřice. U nedaleké Zavadilky zajely do palebného postavení baterie pruské 3. pěší divize generálporučíka von Werdera, patřící k pruskému II. armádnímu sboru.

Pruské sborové dělostřelectvo se rozmístilo u Mžan a později i u dobytého sadovského cukrovaru a svou palbou zapálilo Dohalice. Poté, co překonala pruská děla říčku Bystřici, se rozpoutal urputný dělostřelecký souboj, ve kterém se poprvé vyznamenala dosud neznámá rakouská baterie č. 7 od VIII. dělostřeleckého pluku, přidělená ke sborové dělostřelecké záloze, stojící v tu dobu pod Lípou na Dlouhodvorské výšině. Tato baterie vedená setníkem van der Groebenem se pozdě odpoledne proslavila při obraně rakouských postavení na Chlumu a získala přízvisko „Baterie mrtvých“. Také Mžany utrpěly za války v roce 1866. Dům čp. 43 byl v bitvě zasažen granátem, který explodoval ve světnici a zabil tam ženu. „Václav Mrkvička, mžanský poklasný, utekl se před bitvou z obydlí svého do ratejny, maje se tam za bezpečnějšího; když se pak vrátil, nalezl dveře u bytu otevřené, byt plný Prušáků a ze skříně 80 zl. odcizeno.“ O tom vypráví pamětní kniha obce Mžany.

 

útok Prusů na Mžany

útok Prusů na Mžany

 

Památky Z ROKU 1866

Na severovýchodním okraji obce Mžany u silnice do Sadové stojí pomník ev. č. 189. Pískovcová typová pyramida pruského vojína Michalaze věnovaná pruským řádem johanitů.

Uprostřed obce na návsi proti objektům ZD Mžany jsou dva pomníky ev. č. 13 a 244. První památka ev. č. 13 je typová pískovcová pyramida věnovaná jednomu pruskému dělostřelci, druhá ev. č. 244 je pískovcová typová pyramida s nápisem 3. 7. 1866. Pomník všeobecného věnování, zřízen Komitétem 1866. (Na pomníku je chybné č. 233).

Ve Stračovské Lhotě, na severozápadním okraji obce u silnice na Stračov stojí pomník ev. č. 85. Pískovcová typová pyramida na hrobě dvou rakouských a dvou pruských vojáků. Věnováno pruským řádem johanitů roku 1866.

V obci Dub, v zahradě usedlosti čp. 7 jsou pomníky ev. č. 86 a 142. Ev. č. 86 je pískovcová skalka s křížem z téhož materiálu a mramorovou deskou setníka Theodora Hermanna von der Dollena, velitele 6. čtyřliberní baterie od pomořanského pluku polního dělostřelectva č. 2. Věnováno plukem a roku 1930, obnoveno nákladem hoteliéra Josefa Chmelíka ze Dvora Králové nad Labem. Pomník ev. č. 142 je pískovcová typová pyramida věnovaná rovněž pruskému setníkovi Theodoru Hermannovi von der Dollenovi a zároveň třem pruským dělostřelcům od pomořanského pluku polního dělostřelectva č. 2.

 

útok Prusů na Sadovou

útok Prusů na Sadovou

 

Kronika

V pamětní knize obce Mžany píše kronikář v souvislosti s válkou roku 1866 mimo jiné i toto: „V těchto dnech událo se mnoho tragických a mnohdy i komických výjevů, z nichž několik zde hodlám zaznamenati:

V čísle 16 ve Mžanech opět sladovnický Josef Bednář do chlívku se uchýlil a po pštrosím způsobu hlavu sobě otepí lnu ukryl, mysle sobě, že zraky-li sobě zastře, od pohromy uchráněn zůstane, a vskutku vzdor poletujícím střepům granátovým při zdraví zachován byl.

Před číslem 9-tým vyspával výminkář téhož čísla, bývalý vojín Josef Bárta, v modrých kalhotách, mezi bitvou opičku, kterou – snad aby se strachu zbavil – sobě opatřil, a tu pruští zdravotní vojáci po raněných pátrajíce, jej za raněného drželi a již na vozidlo kladli. Výminkář však se probudil a tu oni teprv podle „dunstu“ z úst mu libě páchnoucího seznali, že člověk ten ne na těle, ale spíše na duchu trpí a ležeti jej nechali.

Mnoho neštěstí se také přihodilo z všetečnosti a neopatrnosti obyvatelstva při nalézání porůznu ležících granátů. Kovář Gabriel, vyprázdniv též granáty, v kovárně je ležeti nechal a tu při kování jiskra do jednoho zalétla, takže praskl a strašně na těle jej zranil. On pak dopraven byl v lazaretu v kostele dohaličském, kdež v krátkosti zemřel.

Manský Bělina z čís. 51, opět, vida granát ležeti na zahradě, neopatrně sekyrou do něho tlouci se jal, granát ale naštěstí nepraskl.

Než neměli jsme ještě od jedné pohromy, válkám obyčejně následující, ušetřený býti, totiž od cholery. Poněvadž hromadné hroby velmi mělké byly, bylo vždy za východního větru cítiti zápach z mrtvol tam pohřbených, a možno míti za to, že i zápach ten spojen se škodlivými výpary jinými ku rozšíření této strašné nemoce přispěl. Jedině v naší obci vyžádala si cholera od 19. července do 6. září 30 obětí, mezi nimi podivnou náhodou ponejvíce byli ti, kteří byli mezi bitvou ve Mžanech zůstali“.

 

Mžany - infotabule

Mžany – infotabule