Cerekvice n. B.

Cerekvice n. B.

Naučná stezka „Bitva u Hradce Králové 3. července 1866 – jižní křídlo“ začíná v obci Cerekvice n. B. Návštěvníky provází po nejvýznamnějších místech bojů a památkách na rok 1866 v jižní části královéhradeckého bojiště. Stezka měří 46 km a končí v obci Rozběřice. Tam se napojuje na naučnou stezku „Centrální bojiště Chlum“.

Po prohraných bitvách u Náchoda, Č. Skalice, Jičína, Svinišťan a Dvora Králové ustoupila rakouská vojska polního zbrojmistra Ludvíka Benedeka k Miletínu a Dubenci a odtud dále k Hradci Králové. Armáda se rozložila mezi Nechanicemi, Střezeticemi, Chlumem a Nedělištěmi. Prusové postupovali ve dvou směrech od Hořic a Dvora Králové. Dne 1. července 1866 ve 23 hod. dosáhl Cerekvice nad Bystřicí předvoj pruské 1. armády tvořený pruským střeleckým praporem 27. pěšího pluku. Jeho velitel plk. Zychlinski se následujícího dne odebral na věž kostela, odkud se mu naskytl dokonalý výhled na rakouská postavení. V poledne přijel do Cerekvice i velitel pruské 7. pěší divize gen. von Fransecky, aby se osobně přesvědčil o stavu věcí. Zjistil, že postavení jeho divize je výhodné a obec tvoří dobrý opěrný bod. Ráno 3. července 1866 bylo deštivé a ponuré. V 7 hod. vyrazil předvoj plk. Zychlinskiho k Benátkám, které urychleně opustila jedna rakouská setnina pěšího pluku č. 26. Rakouští dělostřelci, stojící v tu dobu u Máslojed, zahájili proti Benátkám palbu a pruské baterie ji opětovaly. Doškové střechy chalup se rázem vzňaly. Přestože gen. von Fransecky postup 7. pěší divize zastavil, postoupil jeden prapor 67. pěšího pluku proti lesu Svíb, kde se střetl s předsunutými jednotkami brigády generálmajora Brandensteina (pěší pluk č. 12 a 26, prapor polních myslivců č. 27 a baterie č. 1 dělostřeleckého pluku č. 4). Druhá největší bitva 19. sto-letí začala.

 

pruské dělostřelectvo

pruské dělostřelectvo

 

Památky z roku 1866

Na místním hřbitově, severně od zámku, jsou pomníky ev. č. 91 – 100. Jedná se převážně o pískovcové pomníky věnované důstojníkům, ale i prostým vojákům, padlým v obvodu obce Cerekvice nebo zemřelým v lazaretu v místním kostele. Na návsi před kostelem se nachází pomník ev. č. 254. Je to pískovcový kvádr s křížem z téhož materiálu. Nahrazuje pískovcovou pyramidu věnovanou Komitétem 1866, která zanikla.

 

uniformy pruské pěchoty

uniformy pruské pěchoty

 

Kronika

V pamětní knize Obecné školy Hněvčeves se k válce 1866 mimo jiné píše „Po temné noci přišlo mlhavé deštivé jitro památného dne 3. července. As o 1/4 na 8 padly první rány z děl. Asi půl hodiny nato houkaly dělové rány od Cerekvice přes Benátky a sotva minuly dvě hodiny byla již bitva rozpředena od lesa Lisice u Cerekvic až po Hrádek, v linii tedy aspoň půl třetí hodiny dlouhé.“ Dále se píše: „Úsudek o bitvě u Hradce Králové udal jeden major v lazaretu v Cerekvici, který vydobyl si u Solferina řád železné koruny, tento: Bitva u Solferina byla proti královéhradecké hračka.“

V kronice Farního úřadu Hněvčeves farář mimo jiné píše „Dne 4. k večeru přišel jsem do Cerekvice. Jaký to srdce pronikající pohled! Krásný zámek, před několika dny toliko ovdovělou paní, květoucími dítkami a služebnictvem obydlený, byl plničký raněných, též škola, hospoda u Chládka, jakož i několik jiných domů, pak dvě hospody a jeden statek v Třebověticích. V zámku na kamenné dlažbě po všech chodbách, po všech pokojích na trošce slámy, sena, na postelích, pohovkách, položeni, ano na holých schodech sedíce sténali tu vedle sebe přítel vedle nepřítele v různých nářečích, v rozličných bolestech! Sám vrchní W. pravil: Bylo  to pro mne hrozné okamžení, když jsem přes tolik lidí bolestí naříkajících nešen byl!

Co se týká tělesného opatření, bylo první dni po bitvě jistě ve všech lazaretech běda; nedostávaloť se prádla, obvazů, cupaniny, potravy, vína, a v noci světla. Ve škole cerekvické zmizelo mnoho školních knih; měkké listy z nich pily krev rakouskou i pruskou, neboť vojínové je kladli na své rány. Dne 5. července večer po deváté hodině přišel ke mně pruský lazaretní pomocník ze sádovské cukrovarny, a – musím ho pochváliti – velmi zdvořile žádal o několik svíček, řka: Máme v továrně 500 raněných a žádné světlo. Pravím: Tu vizte, čím sám svítím! Měl jsem totiž kousek sloupku ve svícnu. Tu je ovšem těžká pomoc, řekl dobrák Prus, pokrčiv ramenama. Měl jsem v pokoji dvě voskovnice, ty jsem honem vzal, pak polovičku ze zbytku sloupkového a hrst voskových oharků a toto všecko ochotně jsem položil před žadatele, aby ubohých sténajících vojínů alespoň světlem potěšil! A slyšte, co řekl Prus: Podržte ty pěkné svíce doma. Jen je vezměte, možná, že jich budete potřebovati. I nechte jich zde, odvětil dobrosrdečně. Kéž by všichni Prusové byli požadovali jen co skutečně potřebovali a také tak přívětivě jako tento!

Snad bude čtenářům milo, když po boku tohoto hodného cizince postavím hodného našince. Jeden jest pan Josef Burda, patronátní komisař a ředitel hospodářství v Cerekvici. Při všech nesnázích a pracech, kterými v tom čase ztížen byl, přece ochotně nabídl čtyřem rakouským důstojníkům byt, dávaje i vše ostatní, pokud jen možné bylo. Setrvali tu všichni pokojně, až mohli co rekonvalescenti odejíti, a nezapomenou jistě na to dobré srdce hostitele svého, jakož i na mnohé ochotné služby jeho paní a dvou dcer.

Při pohřbu byla v Cerekvici mladičká vdova paní Loserthová. Nedbajíc překážek z Vídně přes Bavory a Plzeň dostala se do Cerekvice, aby svému choti dosloužila k smrti. Tři dny před jeho výpravou do pole byla s ním oddána. Zvíme-li kdy úplný počet vdov a sirotků? Bůh je má sečtené!“

 

Cerekvice - infotabule

Cerekvice – infotabule