Dolní Přím

Mezi Dolní Přím a Probluz rozestavil svůj saský armádní sbor jeho velitel korunní princ Albert. Obec obsadil 11. a 12. pěší prapor od 1. pěší divize generálporučíka Schimpffa a za ně postoupil do zálohy 4. prapor myslivců tělesné brigády plukovníka barona Hausena (pěší prapory č. 13, 14, 15, 16 a myslivecký prapor č. 4). Dolní Přím byl rakouskými i saskými zákopníky opevněn a opatřen náspy se střílnami. Pevnou oporu pro obranu skýtal přilehlý zámek a panský dvůr. S narůstající intenzitou dělostřeleckého boje ustoupila ke vsi i saská jízdní divize generálporučíka Fritsche, dosud stojící u Nechanic.

 

Sasové v Dolním Přímu

Sasové v Dolním Přímu

 

Velitel pruské Labské armády generál pěchoty Herwarth von Bittenfeld, postupující od Nechanic, se pokusil obchvatem přes Popovice (14. pěší divize) a Hrádek (15. pěší divize) ztéci výšiny u Probluze. Pruské dělostřelectvo zasypalo Dolní Přím granáty. Při tom byl zapálen místní pivovar a silně poškozen zámek. Prusové se nejprve snažili zmocnit se Dolního Přímu útokem od bažantnice, avšak byli odraženi. Saský korunní princ, povzbuzený tímto úspěchem, se odhodlal ve 12 hod. k protiútoku vedenému na Hrádek. Byl přitom mohutně podporován vlastním i rakouským dělostřelectvem. Prvním rozběhem byla dobyta bažantnice. Zpoždění rakouského VIII. armádního sboru vedeného generálmajorem Weberem, který měl krýt levý bok útočících Sasů, mělo za následek, že tento vítězný postup musel být zastaven. Sasové, ohrožováni od Horního Přímu, byli nuceni ustoupit.

Ve 13,30 hod. se korunní princ Albert rozhodl útok opakovat. Měly ho provést dvě saské a tři rakouské brigády VIII. armádního sboru. Při postupu Přímským lesem se rakouský 74. pěší pluk dostal do rychlopalby pruské 30. brigády generálmajora von Glasenappa, která ve 13 hod. les obsadila. V řadách Schulzovy brigády (pěší pluk č. 8 a 74, prapor polních myslivců č. 31 a baterie č. 2 dělostřeleckého pluku č. IX) tak vznikl nepopsatelný zmatek, který vyústil v rozrušení bojového pořádku a následný útěk. Tím bylo obnaženo útočící levé křídlo Sasů a navíc utíkající Rakušané bránili saské 2. pěší brigádě v palbě.

Unavené a bojem značně oslabené saské prapory se rázem ocitly v nebezpečí pruského obklíčení. Ve 14 hod. proto obdržely saské brigády rozkaz k ústupu východně od Probluze. Poslední se stáhly saské baterie kryjící ústup. Tím byla zahájena poslední bojová fáze bitvy u Hradce Králové na jižním křídle rakouské Severní armády polního zbrojmistra Ludvíka Benedeka.

 

Saský korunní princ v Dolním Přímu

Saský korunní princ v Dolním Přímu

 

Památky z roku 1866

V obci se zachovaly pouze pomníky ev. č 61 (skládají se z částí A, B, C, část D zanikla), 62, 294 a 295 stojící na malém hřbitůvku v západní části obce poblíž odbočky ze silnice do Nechanic směrem na Nový Přím. Jedná se o hroby pěti saských důstojníků, kteří byli původně pochováni u stodoly za panským dvorem. Hroby, které se nacházely v přímské bažantnici, zřejmě již krátce po válce zanikly a nejsou uváděny ani v prvním seznamu pomníků.

Pomníky ev. č. 61 (A, B, C) je vlastně soubor památek skládající se ze žulového balvanu a dvou žulových medailónů. Jsou věnovány saskému pplk. a veliteli 6. pěšího praporu Carlu Erdmannovi von Metzradtovi a saskému setníkovi Carlu Albertu Eugenovi šlechtici von der Planitzovi od 8. pěšího praporu. Památky vznikly před rokem 1889 a byly několikrát přemísťovány.

Dalším pomníkem na tomto hřbitově je památka ev. č. 62. Pískovcový pomník s křížem z téhož materiálu připomíná saského setníka Johanna Heinricha Heckela od 6. pěšího praporu. Pomník byl věnován rodinou roku 1867 a byl rovněž několikrát přemísťován.

Památka ev. č. 294 je pískovcový novogotický pomník s křížem z téhož materiálu saského poručíka Rudolfa svobodného pána von Uckermanna od 3. mysliveckého praporu. Pomník byl věnován rodinou a roku 1888 přemístěn.

Poslední památkou je pomník ev. č. 295. Hadcový jehlanový pomník s křížem z téhož materiálu, saského setníka a divizního pobočníka ve štábu 2. pěší divize Carla Franze von Zeschana byl věnován rodinou. Zřízen asi roku 1888.

 

Kronika

V kronice Obecné školy Chlum se k válce roku 1866 mimo jiné píše: „Pocítili jsme úplně železné rámě války, seznali jsme celou její tíž! Asi osm dní – trapných to dní – trvaly nejsilnější rekvisice. Vojskem nepřátelským se celé okolí jen černalo; všude byli, každou stezku a každý úvoz znali, a ani osamělá stavení neušla jich návštěvám. Byla to však doba, strašná doba, když každý trnul, nepřijde-li nové oddělení zrekvírovat tu poslední hrstku mouky, to poslední sousto chleba, kteréž před slídivosti nepřátelskou do země ukrývati muselo. Nikdo nepekl chleba, kousek másla bys nedostal za sebevětší cenu, dobytek byl na větším díle pobit neb s ním hospodářové se skrývali, drůbež jsi nikde nespatřil, děti hladem křičely, rodiče trnuli strachem. Byli to roztomilí dnové. Všude panoval největší nepořádek, nikdo nepracoval, nikdo se o čas nestaral; všude si jen soused sousedu stěžoval, oč již přišel. Poznenáhla se hlavní masy pruské z našeho okolí tratily, táhnouce se za hlavními proudy buď ku Praze, neb na Moravu. Lid přicházel pomalu zase do svých příbytků. Mnohý nalezl příbytek svůj rozstřílený, jiný zřel příbytek svůj bez střechy, kterouž bylo vojsko odneslo do ležení, ba mnohé stavení bylo rozebráno a spáleno v táboru vojenském, jiný nalezl prázdné pusté místo, spáleniště, jež mu naznačovalo místo, kde příbytek jeho do nedávna stával.“

 

Dolní Přím - infotabule

Dolní Přím – infotabule