Žiželeves

Válečné události v roce 1866 zasáhly Žiželeves a její obyvatelstvo pouze okrajově a to v souvislosti s masivními přesuny vojsk jak rakouských, tak později pruských. Nejdříve to bylo v noci z 29. na 30. června. Projížděla tudy rakouská 2. rezervní jezdecká divize a za ní se vlekl v prachu cesty VI. armádní sbor polního podmaršálka Viléma Ramminga od Dubence a Chotěborek. Obě jednotky pokračovaly k Vrchovnici a k Máslojedům. Okolo půl třetí je následoval štáb rakouské Severní armády, který se přesunoval z Dubence k Hradci Králové. Mezi generalitou byl i rakouský vrchní velitel polní zbrojmistr Ludvík Benedek.

 

pruská pěchota a jízda

pruská pěchota a jízda

 

Až za dva dny stejným směrem od Zábřezí, Velké Trotiny a Vřešťova postupoval pruský I. armádní sbor pod velením generála pěchoty von Bonina s 1. pěší divizí generálporučíka von Grossmanna, dále 2. pěší divize generálporučíka von Clausewitze, lehká jezdecká brigáda generálmajora von Witzlebena, kyrysnická brigáda generálmajora von Borstela a zálohy pod velením generálmajora von Barnekowa. Gardový sbor generála Augusta von Würtenberga Žiželeves minul. Postupoval od Dvora Králové přes Jeřičky a Lhotu k Hořiněvsi.

 

pruská jízda

pruská jízda

 

RAKOUSKO – ITALSKÁ VÁLKA V ROCE 1866 V SEVERNÍ ITÁLII

 

Boje v Tyrolsku

Itálie hodlala vítěznou válkou s Rakouskem získat mimo Benátska i další rakouské provincie. Mimo území v povodí Soči zejména jižní Tyrolsko. To měl dobýt sbor dobrovolníků Giuseppe Garibaldiho, revolucionáře a hrdiny Risorgimenta (podle italského krále Viktora Emanuela II. byli Garibaldi a jeho muži „revolucionářskými kanáliemi“, což ovšem nebránilo tomu, aby za něj prolévali krev). Operace Garibaldiho sboru o síle cca 35 000 mužů měly být nedílnou součástí tažení hlavní italské armády do Benátska. Celý plán byl ale silně narušen porážkou Italů u Custozy 24. června 1866. Tyrolsko bránily pouze rakouské jednotky generálmajora von Kuhna v síle asi 15 000 mužů, mezi nimi i vojáci píseckého pěšího pluku č. 11. Po bitvě u Custozy museli Rakušané hájit především průsmyk Tonale (Passo di Tonale) a údolí Judikarie, hlavní tlak se však čekal od Gardského jezera přes Rivu na Trident (Trento). Generál Kuhn rozdělil proto svou obranu tyrolské hranice do čtyř úseků. Každý hájila jedna polobrigáda (2 prapory pěchoty, četa jízdy a dělostřelecká baterie), 2 brigády byly ponechány v záloze.

Po počátečních Garibaldiho neúspěšných pokusech o proniknutí do jihozápadního výběžku Tyrol následoval 1. a 2. července 1866 Kuhnův výpad do Lombardie. Dne 3. července u Monte Suella úporně vzdorovalo 600 rakouských vojáků od tyrolského císařského mysliveckého pluku pod velením setníka Gredlera čtyřnásobné přesile Garibaldiho mužů. Nakonec museli Italové ustoupit. Během tohoto boje byl Garibaldi postřelen do nohy jedním svým mužem, který dosud neovládal svou zbraň. Na bojeschopnosti Italům nepřidalo ani bídné zásobování proviantem.

Po odchodu rakouského V. a IX. armádního sboru k Dunaji zahájil 10. července 1866 Garibaldi na jednotky generála Kuhna nový útok v naději, že mu pomohou i jednotky pravidelné armády. Dne 11. července 1866 došlo k boji u Cinega, který skončil další porážkou Italů.

O devět dnů později, 20. července 1866, zaútočili Garibaldiho dobrovolníci údolím řeky Chiesa a údolím Ledro. V údolí Ledro došlo u obce Bezzeca dne 21. července k bitvě 4 000 Rakušanů, vedených plukovníkem von Montluisantem, s Garibaldiho muži, jichž bylo 8-10 000. Bitva byla největší v celém tyrolském tažení a skončila opětovnou porážkou Italů. Ti zde zanechali celkem 1 469 mužů (z toho bylo 1 119 zajato), Rakušané ztratili celkem 111 vojáků. Po těchto neúspěších vzala Garibaldiho ofenzíva prakticky za své, jeho sbor byl těžce otřesen a zmohl se už jen na drobné šarvátky, které nemohly Rakušany vážněji ohrozit.

Dne 23. července 1866 byl však generál Kuhn varován, že proti němu údolím Brenty táhne 15. pěší divize italské armády pod velením generála Mediciho, aby obsadila Trident. Rakušané sváděli s těmito novými protivníky ústupové boje, které vedle dlouhého pochodu Italy značně vyčerpaly. Italům přišla po čase ještě další posila 6. pěší divize generála Cosenze.

Mezitím byla zorganizována obrana Tridentu, který měl být držen až do krajnosti. Dne 25. července došlo ještě k bojům u Vigola Vattara v údolí Sordy, které vedly k vytlačení Italů z této pozice. Ještě týž den bylo, ale s platností do 2. srpna 1866, uzavřeno příměří a protivníci zůstali ve svých dosavadních pozicích.

Garibaldi se po 24. červenci ještě jednou pokusil získat vítězství, zejména když široko daleko od něj nestál rakouský voják. Jeho pokus obsadit město Riva však palbou z Gardského jezera zastavila rakouská flotila. Garibaldiho ztráty na mrtvých, raněných a zajatých ve válce roku 1866 činily celkem 2 541 mužů, proti němu bojující rakouské jednotky ztratily celkem 677 vojáků.

 

Žiželeves - infotabule

Žiželeves – infotabule