Vrchovnice

Před bitvou u Hradce Králové se obec stala pouze svědkem masivních přesunů rakouských vojsk. Nejdříve to bylo v noci z 29. na 30. června 2. rezervní jezdecká divize a za ní VI. armádní sbor polního podmaršálka Viléma Ramminga von Riedkirchen od Dubence a Chotěborek. Ty pokračovaly dále k Hořiněvsi a Máslojedům. Před třetí hodinou tudy kvapně projel generální štáb rakouské Severní armády v čele s polním zbrojmistrem Ludvíkem Benedekem z Dubence směrem k Hradci Králové.

 

útok pruské pěchoty

útok pruské pěchoty

Dva dny na to, těsně před polednem 3. července 1866, zajelo do postavení východně od obce, přes dvůr Frantov, až po Račice, pruské dělostřelectvo 1. gardové pěší divize generálporučíka Heinricha Adolfa Hillera von Gärtringen a 11. divize generálporučíka von Zastrow. Prusové zahájili palbu na rakouská postavení, čítající zhruba 40 děl, která nechal na výšině u Hořiněvsi umístit rakouský II. armádní sbor. Dělostřelba trvala až do dobytí Hořiněvsi pruským vojskem asi o jedné hodině po poledni. Později se přesunoval stejným směrem od Zábřezí, Velké Trotiny a Vřešťova pruský I. armádní sbor a za ním lehká jezdecká brigáda.

 

Rakousko-italská námořní válka v roce 1866 ve Středomoří

Rakouské pobřeží na Jadranu měřilo asi 860 kilometrů. Hlavní válečný přístav byl v Pule. Z celkového počtu válečných lodí byla jen asi jedna třetina pancéřových, ostatní byla dřevěná plavidla. Rovněž dělostřelecká výzbroj nevyhovovala, na pancéřových lodích byla zastaralá 48-liberní děla s hladkou hlavní, zatímco Italové měli na tomtéž typu lodí stoliberní děla. Nicméně velitel operační eskadry kontradmirál Wilhelm Tegetthoff s velkou energií vytvořil ve Fažaně (Fasana, menší přístav severně od Puly) do 20. června 1866 tři divize. Jednak to byla divize 9 pancéřových lodí, další měla 5 těžkých dřevěných lodí, konečně tu byla divize 7 lehkých dřevěných lodí a 5 kolesových parníků. K těmto silám později přibyly další 2 lodě. Italská flotila měla hlavní přístav v Anconě a velel jí admirál Persano. 20. května 1866 kotvilo v Tarentu 19 lodí (z toho 9 pancéřových) a v Anconě 8 lodí (z toho 2 pancéřové). Rakouské i italské lodě byly vybaveny tzv. klounem, což byl vlastně před příď lodi pod čarou ponoru prodloužený kýl, určený k prorážení trupů nepřátelských lodí.

Do poloviny července 1866 nedošlo na moři k závažnější události. Pak ale Tegetthoff dostal zprávu, že italská flotila 18. července ostřelovala rakouská postavení na ostrově Vis (2 hod. plavby jižně od Splitu). Pobřežní pevnůstky palbu opětovaly, ale byly těžce poškozeny a hrozilo italské vylodění.

Dne 19. července 1866 se kontradmirál Tegetthoff rozhodl vyplout z Fažany, zaútočit na Italy a vyprostit ostrov Vis z obklíčení. O den později v 8 hod. se část italské flotily pokoušela o vylodění, část se znovu chystala ostřelovat ostrov a zbývající pancéřové lodě čekaly na nasazení, kdyby se objevili Rakušané. Tak se také stalo. 20. července 1866 připlula rakouská válečná flotila na dohled k Visu. Italský admirál Persano ji uvítal s vědomím vlastní převahy posměšným: „Ecco, i pescatori!“ (Ejhle, rybáři!).

 

rakousko italská námořní válka

rakousko italská námořní válka

 

Kontradmirál Tegetthoff velel divizi pancéřových lodí z paluby vlajkové lodi Erzherzog Ferdinand Max, divizi dřevěných lodí řídil z paluby vlajkové lodi Kaiser komodor von Petz. Po nich připlouvala k Visu divize dělových člunů a pomocných lodí. Celkem měl Tegetthoff 27 lodí s 532 děly a posádkou 7 871 mužů. Italové měli u Visu celkem 34 lodě s 645 děly a posádkou 10 886 mužů.

Admirál Persano seřadil devět k boji připravených pancéřových lodí do kýlové formace. Sám však velel z paluby lodi Re d´ Italia, která plula kdesi uprostřed sestavy. Posléze přestoupil Persano na loď Affondatore, což vedlo během bitvy k omylům a zmatkům na italské straně. Po dalších manévrech pluly italské lodě rozděleny na tři skupiny po třech.

Tegetthoffovy 3 divize každá o 7 lodích pluly v šípovité formaci. Brzy došlo ke střetu. Vlajková loď Erzherzog Ferdinand Max opětovně taranovala Re d´ Italia, na které dosud vlála Persanova admirálská vlajka, prorazil jí trup a italská loď se potopila. Loď Palestro, plující za Re d´ Italia, byla rovněž napadena a na její palubě vypukl požár. Poté se dala na ústup. Pancéřová loď Affondatore a rakouský Kaiser po vzájemné přestřelce na sebe posléze při taranu narazily boky. Italská loď poté proklouzla rakouskou linií, zatímco Kaiser taranoval loď Re di Portogallo, přičemž bylo rakouské plavidlo vážně poškozeno a muselo opustit bojiště. Následně došlo k rozpadu bojových sestav a vznikla skrumáž bojujících lodí. Z ní se postupně oba protivníci snažili odpoutat a obnovit formace.

Kontradmirál Tegetthoff vplul posléze na rejdu přístavu St. Giorgio na Visu a Italové připluli ráno 21. července k Anconě. Ztratili ale ještě požárem poničené Palestro, které se po mohutném výbuchu potopilo. Před Anconou kleslo ke dnu i těžce poškozené Affondatore. Rakušané ztratili celkem 176 mužů, Italové 860 (z toho 5 padlých, 630 utonulých a 186 zajatých). Posádka ostrova Vis ztratila 24 padlých a 70 raněných.

Admirál Persano byl později zatčen, postaven před senát, zbaven funkce, degradován a odsouzen k úhradě soudních výloh. Zemřel v roce 1883 v Turíně ve věku 77 let. Kontradmirál Tegetthoff byl 21. července 1866 povýšen na viceadmirála a 29. srpna dekorován komandérským křížem Vojenského řádu Marie Terezie. Jeho život však předčasně uhasl roku 1871 ve věku 44 let, kdy ve Vídni podlehl zápalu plic.

 

Vrchovnice - infotabule

Vrchovnice – infotabule