Dohalice

Dohalice je vesnice ve východních Čechách v královéhradeckém kraji. Od Hradce Králové jsou vzdálené 15 km. Nacházejí se 254 m nad mořem. V tomto úseku protéká říčka Bystřice, která směřuje na nedaleké městečko Nechanice. Kdysi se jádro vsi nacházelo u rybníka Vyhnálov. V počátcích jejího vzniku ji tvořilo pár domů. Nyní se ve vsi nachází kolem 447 obyvatel. Mezi  Dohalické památky patří: pomník obětem z války 1866, socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1832, Socha Parsea 1844, kostel Svatého Jana Křtitele.

Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Dohalicích je z roku 1352. V ní se můžeme dočíst o Mikuláši z Dohalic. Ten ve zmiňované listině prodává rychtu v Kostelci nad Orlicí. Následně v letech 1354 – 1358 máme informace o Martinovi, kterému se také říkalo Cossa (Koss) z Dohalic. Ten prezentuje zdejší kostel. Tito dva neměli souvislost s vladyky, kteří mohli být příslušníky rodu vlastnícího tvrz. V roce 1360 můžeme najít zmínku o Petrovi z Dohalic. Další jméno, které může mít souvislost s tvrzí je Diviš z Dohalic, ten v roce 1380 koupil v Mokrovousích hospodářský dvůr. Když byl v Praze prezentován kostel sv. Mikuláše je u něj zmínka o Janu řečeném Tluksa z Dohalic, ale nejspíše neměl nic společného z Dohalicemi ve východních Čechách. Ve 14. století se můžeme setkat s dalšími osobami, které mají za jménem přívlastek z Dohalic, ale neměli nic společného se zdejším sídlem.

S jistotou se dá říci, že na dohalické tvrzi sídlil rod Bořků Dohalských z Dohalic. To je potvrzená věc i podle dokumentu z erekčních knih. Tam se můžeme dočíst o bratru Jareku z Dohaliček, který založil v roce 1414 v dohalickém kostele nový oltář s knězem, a to pro účely záduší rodu. V dokumentech se také můžeme dočíst, že jestliže majitel tvrze se nemohl dostavit do kostela kvůli vojenské službě nebo jiným událostem, měl kněz povinnost odsloužit mši na tvrzi, za to dostal snídani. Již zmiňovaný Jarek z Dohaliček byl uváděn jako patron dohalického kostela. Je možné, že do tohoto rodu patřil i Johannes (Plech) z Dohalic.

V 15. století byl majitelem Dohalic nejspíš Prokop z Dohalic, který se v roce 1440 přidal k zemskému míru, který byl tvořen kraji. Na počátku 16. století vladyka Bořek Dohalský z Dohalic se hodně stýkal s další šlechtou, byl zemským soudce z rytířského stavu. Bořek měl bratra Václava. Bořek zemřel 1510 a zůstaly po něm dvě stejnojmenné děti Bořek a Václav. Ze stejného pramenu se můžeme dočíst o Alžbětě ze Srpí, ta pobývala na návštěvě na panském sídle v Dohalicích. Václav se později stal hejtmanem hradeckého kraje. Obchodně se více dařilo Bořkovi, byl vlastníkem Dohalic, Mžan, Čeňova a také Vysokého Veselí. Protože byl při penězích, tak kupoval statky v okolí. Z deskového vkladu z května 1543 koupil dohalický statek. Bořek umírá roku 1576 a jeho dědictví dostaly děti Adam, Jan a Václav. Z tohoto rodu se nejvíce prosadil Jan. Jan dostal statky ve Vysokém Veselí a Dohalice. Později si koupil statky v Lovčicích. Umírá roku 1590. Zůstalo po něm dvanáct dětí, sedm synů a pět dcer. Následně o majetku nějaký čas není slyšet. Co je ale jisté podle psaných pramenů si majetek právně nerozdělili. O nějaký čas později se dozvídáme, že na tvrzi v Dohalicích nejspíše sídlil Hynek.

V roce 1608 dostal Hynek testament od císaře Rudolfa. Mluví se v něm o majetku, až zemře. Vyplývá z toho, že si majetek má rozdělit manželka a dcera. Rozepře v rodině. Roku 1620 na statku sídlili Boryňové. Díky tomu se snížila i úroveň a prestiž Dohalic, k tomu také napomohla třicetiletá válka. Protože, jak již bylo zmíněno, majetek nebyl právně rozdělen, a proto se sourozenci Hynka snažili o znehodnocení testamentu, což se jim podařilo u zemského soudu. A proto byl statek v Dohalicích nedělitelný. O Dohalický statek se následně rozdělili bratři zesnulého Hynka – Bořek a Václav. Proč to byli zrovna oni, není známé.

Tvrz dostal další z bratrů. Bedřich, protože byl příznivec stavovského povstání, byl mu odebrán majetek. Kupodivu mu bylo odebráno vše, až na Dohalice. Ale i ostatní bratři si nárokovali podíl na tvrzi. Následně se objevovaly konflikty mezi Václavem a Bořkovým synem Janem. To musel řešit zemský soud.

O dohalické tvrzi se mluví – je jest sídlo starožitné. Kvůli nějakým dluhům se dohalický statek dostal do zástavy roku 1659. Ctibor Strakov z Nedabylic po něm ještě Václav Záruba z Hustiřan. Ten roku 1667 přestavěl tvrz na barokní zámeček. Když zemřel, majetek byl opět rozdělen. Na část cerekvickou a kosteleckou. O několik let později se majetek dostal do rukou Franze Karla Záruby. V roce 1684 se objevuje vdova po zesnulém Václavovi Zárubovi z Hustiřan. Jmenovala se Františka Magdalena z Hustiřan. S Dohalicemi získala ještě Mokrovousi s tvrzí. Tuto oblast chtěla později přenechat svému synovi Janovi. Když byl Jan zletilý, prodal tuto část majetku Marii Alžbětě, hraběnce Schafgotschové. Ti byli majitelé již Sadové. Po Marii dostal majetek syn Václav Arnošt Schafgotch. Po jeho smrti dědil bratr Josef Vít.

Roku 1788 koupili Sadovou, k níž byly připojeny Dohalice Tobiáš a Johanna Grätzlovi z Granzensteinu. V této době v té době již zámek nestojí a jeho zbytky jsou zbořeny v roce 1825. Na jeho základech byla postavena sýpka, která sloužila na skladování obilí. V roce 1839 koupil Sadovou Arnošt hrabě Harrach a v jeho rukách zůstal majetek do znárodnění roku 1945.  Do roku 1997 sloužila sýpka zemědělskému družstvu Mžany a poté ji družstvo předalo obci. Obec o rok později provedla nejnutnější záchranné práce na její opravě. Donedávna se zamýšlelo udělat ze sýpky vojenské muzeum, ale vzhledem k nedostatku finančních prostředků není možné tento záměr uskutečnit.